Chebská PANDEMIA je už dlouho právem považována za největší tuzemský talent na deathové scéně a poměrně úspěšná je kapela i za hranicemi České republiky. Nekonečná turné po celém světě jsou toho důkazem. Od vydání zatím posledního řadového alba „Riven“ uplynuly již dlouhé čtyři roky a po skončení turné a koncertování byl tedy logicky očekáván nástupce této úspěšné desky.
![PANDEMIA PANDEMIA](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/pandemia_fee02.jpg)
Kapele se nevyhnuly personální změny, role frontmana se ujal nový zpěvák Jirka Krš, na post kytaristy přišel Vlasta „Kerry King“ Slíž (podle fotky si není těžké domyslet, jak k přezdívce přišel) a možná právě to je příčinou drobného stylové posunu, který je na albu slyšet. Obrazně řečeno, pokud při šňůrách před nahráváním „Riven“ v dodávce při cestách z koncertu na koncert hrály dokolečka kazety MORBID ANGEL, tak před nahráváním „Feet Of Anger“ to byli BEHEMOTH. Čistá agrese zčásti ustoupila lehkým atmosférickým prvkům, při pozorném poslechu se v hlavě uhnízdí jakýsi neurčitý zneklidňující pocit a právě to nahrávce dodává pořádnou šťávu. Rychlé deathové hoblovačky samozřejmě tvoří páteř skladeb, ale co chvíli je střídá zvolnění tempa. Při nich se muzikanti vzchopí k dalšímu náporu a pořádně se opřou do svých nástrojů, nicméně těch pomalejších pasáží je na albu poměrně dost. Díky tomu se jednotlivé skladby neslévají v dlouhé monotóní bušení, což je nutné kvitovat s povděkem. Pandemii se podařilo poskládat dostatečně zajímavé kousky, které sice nic nového nepřináší, ale na druhou stranu znějí zajímavě a nenudí. Jednotlivé položky tak neustále překvapují drobnými detaily a ani po dvaceti posleších alba se nedostaví pocit ohranosti. Asi nejvíc jsou BEHEMOTH cítit v první skladbě, v otvíráku „Blind Sense“. Hitový potenciál a pro mě jasný favorit alba se skrývá především ve „Twisted Faith“. Pěkným pomalým intrem, po kterém následuje smršť, disponují „Human Error“ a „The Void“. Velké překvapení skýtá poslední skladba „Death Symbols“. Drsnou první půlku vystřídá oddechová melodická pasáž, kde se řev mísí s čistým zpěvem a nezkreslenou kytaru střídají riffy a sóla. Už dlouho jsem neslyšel tak povedené zakončení alba jako právě na této desce a být skladba o dvě minuty delší, bylo by to jen k dobru.
To vše je zabalené do zvukového kabátku, kterému dominuje pěkný ostrý zvuk kytar. Tomu se skutečně nedá nic vytknout, horší je to s nazvučením bicích. Kopáky se občas v hradbě riffů ztrácí a v rachotu činelů zanikají úplně. Baskytara je spíš tušit než slyšet, jak je u podobných nahrávek zvykem. Zvukově na tom tedy album není nikterak skvěle, hlavně při prvním poslechu se může mix zdát zkažený, není to ale tak strašné. Zážitek z alba to příliš nekazí a po nějaké době si člověk na zvuk zvykne a přijme jej. Prostor pro zlepšení tu nicméně je.
PANDEMIA tedy rázně pokračuje ve vytyčené cestě a s albem „Feet Of Anger“ se dostala o pořádný kus dál. K velkému úspěchu kapele chybí už jen kousek a já držím pěsti, aby se jí to povedlo. Rozhodující bude zřejmě příští album a nám nezbývá, než na něj počkat a těšit se.